Jak se zlepšit ve psaní

Sníte o tom, že svými slovy změníte svět? Chcete se stát novou Annie Proulx nebo Davidem Fosterem Wallacem? Nebo jen chcete být schopni se lépe a jasněji vyjádřit? Stát se skvělým spisovatelem, nebo i dobrým spisovatelem chce cvik a znalosti. Když se ale budete snažit a tvrdě pracovat, jednoho dne se vám to může podařit!

Metoda 1

Metoda 1 ze 4:

Lepší základy psaní

Stáhnout PDF

1
Buďte aktivní a ne pasivní. Jedním z nejčastějších prohřešků spisovatelů je používání pasivního rodu. Tento rod dělá z předmětu podmět, například „X byl napaden Y“ namísto jednoduchého „Y napadl X“. Naučte se těmto větným stavbám vyhýbat co nejvíce. ^{[1]XDůvěryhodný zdrojUniversity of North Carolina Writing CenterPřejít na zdoj}
- „Tento román byl napsán Frankem, když chodil na univerzitu“ je pasivní rod. „Frank tento román napsat, když chodil na univerzitu“ je aktivní rod.
- Pasivní rod nemusí být vždy jen špatný. Někdy není způsob, jak nějaké tvrzení napsat v aktivním rodu a někdy prostě potřebujete jemnější výrazivost tohoto rodu. Naučte se ale nejdříve dodržovat pravidla a až potom dělejte výjimky.
2
Používejte silná slova. Dobré psaní je precizní, evokativní a obsahuje momenty překvapení. Najít to správné sloveso nebo přídavné jméno může z obyčejné věty udělat citát, který si lidé budou pamatovat dlouhá léta. Snažte se najít tak konkrétní slova, jak je to možné. Neopakujte stejná slova, pokud se díky nim nesnažíte vytvořit rytmus.
- Jedinou výjimkou jsou slova popisující dialogy. Špatné knihy jsou plné frází jako „řekl“, „okomentoval“ nebo „poznamenal“. Dobře umístěné „utrousil“ může být skvělé, ale většinou bohatě stačí napsat „řekl“. Když to budete často měnit, čtenáři se budou v dialozích ztrácet. Když píšete dialogy, měli byste se snažit, aby čtenáři slyšeli hlasy vašich postav, ne váš hlas.
- Silný neznamená komplikovaný nebo obskurní. Neříkejte „utilizovat“, když můžete napsat „použít“. „Sprintoval“ není vždy lepší než „běžel“. Pokud máte opravdu dobrou příležitost k použití nějakého obskurního slova, můžete ji využít. Jinak se ale vždy držte „běžnějších“ slov.
3
Zkraťte to. Dobré psaní je jednoduché, jasné a přímé. Rozhodně se vám nevyplatí napsat 50 slov tam, kde jich stačí jen 20. Dobré psaní je o tom, umět používat ta správná slova, ne zaplnit stranu. Možná máte pocit, že je dobré psát dlouhé věty plné myšlenek, ale uvědomte si, že pro čtenáře bude těžké se těmito větami prokousat. Pokud ve větě není nic podstatného, klidně ji vystřihněte.
- Příslovce jsou klasickým problémem podřadného psaní. Dobře položené příslovce může být dobrý nápad, ale většina těchto slov je už naznačena slovesem nebo přídavným jménem – nebo by byla, kdybychom si vybrali lepší slovo. Nepište „vystrašeně křičel“, když napíšete „křičel“, bude všem jasné, že jde o strach. Pokud máte pocit, že je váš text plný příslovcí, je na čase se zhluboka nadechnout a začít se více soustředit.
- Někdy je dobré se zbavovat dlouhých pasáží až ve fázi úprav knihy. Nemusíte si dělat starosti s tím, jak najít tu nejstručnější cestu pro každou myšlenku. Napište si myšlenky na papír jak chcete a při úpravách se potom zbavte všeho, co nepotřebujete.
- Vaše psaní nemusí existovat jen tak ve vakuu – řídí se podle prožitků čtenářů a jejich představivosti. Nemusíte popisovat úplně všechny detaily, stačí několik a zbytek si už mysl čtenáře doplní sama. Jednoduše umístěte do příběhu záchytné body a nechejte čtenáře, aby si je sám pospojoval.
Neměli byste čtenářům předkládat neuvěřitelně dlouhé popisné pasáže o životě svých postav a zápletce vašeho děje. Raději dovolte čtenářům, aby tyto věci zjistil pomocí slov, pocitů a činů vašich postav. Hlavně při psaní fikce je důležité si tuto poučku zapamatovat. Jde o jednu z nejdůležitějších věcí, které by měl znát každý spisovatel. ^{[2]XZroj výzkumu}
5
Vyhněte se klišé. Klišé jsou fráze, myšlenky a situace, které jsou bolestně neoriginální. Mohou být někdy dobré, ale postupem času se nadužívaly tak, že už nemají téměř žádnou kreativní hodnotu. Je těžké říct přesně, co je to klišé, ale rozhodně si buďte jisti, že až na nějaké narazíte, poznáte to.
- „Byla temná bouřlivá noc“ je klasický klišovitý začátek – dnes už jde i o klišovitý koncept. Srovnejte to s několika jinými úvodními řádky, které jsou také o počasí: ^{[3]XZroj výzkumu}
  - „Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou.”1984, od George Orwella. Není tma, není bouřka ani noc. Už z této první věty ale poznáte, že v roce 1984 není něco v pořádku.
  - „Nebe nad přístavem mělo barvu televize naladěné na mrtvý kanál.“ Neuromancer of Williama Gibsona. Jde o knihu, která poprvé využila slovo „kyberprostor“. Získáte tedy představu o počasí a zároveň se již ponoříte do dystopického světa.
  - „Byl den, kdy moje babička explodovala.“— The Crow Road od Iaina Bankse.
  - „Byly to časy ze všech nejlepší, byly to časy ze všech nejhorší, byl to věk moudrosti, byl to věk pošetilosti, byla to doba víry, byla to doba nevíry, byl to čas světla, byl to čas temnoty, bylo to jaro naděje, byla to zima beznaděje, vše bylo možno očekávat, nebylo možno očekávat nic, všichni jsme kráčeli přímo do nebes, všichni jsme se ubírali směrem právě opačným – byla to zkrátka doba tak podobná době naší, že někteří její nejhlučnější vládci požadovali, aby ve zlém i v dobrém byla považována za rozkvět nejvyššího stupně…”—A Tale of Two Cities, od Charlese Dickense. Počasí, emoce, zatracení a zoufalost – Dickens byl schopen popsat všechno tohle jen díky několika řádkům, které čtenáře připraví na vše.
Nejlepší spisovatelé nedodržují pravidla vždy, ale naopak vědí, kdy a jak je mohou porušovat. Vše od tradiční gramatiky až po rady, které dostáváte, je jen na vás. Záleží jen na tom, jak se k tomu postavíte. Klíčem je, že byste měli psát dost dobře na to, aby bylo jasné, že pravidla porušujete schválně.
Nevěřte svým učitelům jazyka – neexistuje nic jako dokonale napsaný text. Každý autor by měl vždy najít něco, co by chtěl na své práci změnit. Upravování je jednou z nejdůležitějších součástí psaní. Jakmile skončíte s psaním, nechejte své dílo pár dní ležet a potom si ho přečtěte znovu, sledujte gramatické chyby, překlepy a celé odstavce. Jednoduše se snažte zjistit, jak byste to mohli ještě zlepšit. Potom to zase odložte a za několik dní si to přečtěte znovu. A ještě znovu.
Reklama

Metoda 2

Metoda 2 ze 4:

Staňte se knihomolem

Stáhnout PDF

1
Vyberte si několik skvělých knih a čtěte. Nepřestávejte nikdy číst a snažte se pochopit práci významných autorů ve vašem žánru i v jiných žánrech. Zjistíte tak, co vše je při psaní vlastně možné zkusit. Když se ponoříte do prací ostatních autorů, rozšíříte si slovní zásobu, získáte nové znalosti a osvěžíte svoji představivost. ^{[4]XZroj výzkumu}
- Snažte se hledat nové způsoby prezentace svého díla.
- Srovnávejte přístupy různých autorů ke stejnému tématu a hledejte rozdíly. Například srovnejte Tolstého Smrt Ivana Illicha a Hemingwayovy Sněhy Kilimandžára.
Možná si to neuvědomujete, ale knihy, filmy a ostatní média jsou plné odkazů na skvělou literaturu. Když si přečtete některé z klasiků, budete mít základní kulturní znalosti k tomu, abyste mohli sami psát skvělou literaturu.
Je možné si přečíst Kdo chytá v žitě a „nepochopit“ ihned, v čem je ta kniha tak významná. Pokud se to stane, přečtěte si několik esejí na toto téma, abyste zjistili, proč byla tak důležitá a proč ji lidé stále čtou. Možná najdete významové roviny, které vám předtím unikly. Zjistit, co dělá skvělou knihu skvělou knihou znamená rozšířit své znalosti.
4
Choďte do divadla. Ano, je sice pasivní sledovat nějakou hru, stejně jako u televize nebo v kině a také si u toho nic moc nepřečtete. Divadlo ale probudí vaši fantazii takovým způsobem, že byste to ani nečekali.
- Divadlo je mnohem více, než film. Ožívají při něm originální postavy ovlivněné pouze režisérovou interpretací a hereckými výkony.
Literatura není jediným místem, kde se můžete inspirovat – skutečný svět je plný fascinujících lidí, míst a událostí, které vám dodají nápady pro psaní.
Velmi často se stává, že dočtete skvělý román a hned máte chuť si sednout a napsat něco vlastního. Když to ale uděláte, slova vám na papír nejdou, zníte zvláštně a zdá se, že jen imitujete to, co jste právě dočetli. Od velkých autorů se toho sice můžete naučit spoustu, ale musíte si také vytvořit svůj vlastní hlas. Naučte se zbavit se všech vlivů pomocí volného psaní a dalších cvičení. Po dočtení nějakého díla si vždy odpočiňte, než se pustíte do psaní vlastních textů.
Reklama

Metoda 3

Metoda 3 ze 4:

Pište

Stáhnout PDF

Nekupujte si jen tak nějaký sešit, ale pořádný pevný notes, který si s sebou budete moci všude nosit. Nápady k vám budou přicházet stále a měli byste být schopni je zachytit dříve, než vám utečou jako sen, na který jste zapomněli. Vše si raději hned zapisujte!
Nadpisy, popisky, témata, postavy, situace, fráze, metafory – cokoli, co vás napadne a mohli byste to později použít.
Když popíšete celý notes, přilepte si na něho značku s datem a popisem, abyste se k němu mohli v případě potřeby vrátit a kupte si nový.
Jedním z nejlepších způsobů, jak si udržet motivaci a psát stále lépe je mluvit s ostatními spisovateli a získávat od nich zpětnou vazbu. Najděte si v okolí nějakou skupinu spisovatelů. Členové těchto skupin si většinou navzájem čtou své práce a mluví spolu o tom, co se jim na nich líbí, co ne a jak by to mohli zlepšit. U těchto lidí najdete cennou konstruktivní kritiku, což vám pomůže se zlepšovat ve svém psaní.
Veďte si deník, pište dopisy kamarádovi nebo si jednoduše každý den stanovte jednu hodinu na volné psaní. Vyberte si nějaké téma a dejte se do toho. Na samotném tématu vůbec nezáleží, jde jen o to, abyste psali. Pište stále víc a víc. Psaní vyžaduje cvik, je to jako sval, který můžete posilovat každodenním cvičením.
Reklama

Metoda 4

Metoda 4 ze 4:

Vymyslete si příběh

Stáhnout PDF

Nemusí jít o nic složitého, jen několik vět, které ve zkratce vysvětlí zápletku. Například klasický hollywoodský příběh: muž potká ženu, muž získá ženu, muž ztratí ženu, muž získá ženu zpět. (Ostatními scénami se budete zabývat později.)
2
Napište si osnovu. Může být velmi lákavé sednout si a pustit se rovnou do psaní a snažit se příběh objevovat postupně. Nedělejte to! I jednoduchá osnova vám pomůže zjistit, jak to vlastně chcete a ušetřit vám mnoho hodin přepisování. Začněte se základním příběhem a každou sekci postupně rozšiřujte. Do příběh zasaďte alespoň hlavní postavy, místo, čas a celkovou náladu.
- U takové osnovy zjistíte, že z těchto základních sekcí bude nejdelší tak poslední. Když máte část příběhu, kterou nemůžete popsat jen několika slovy, můžete ji rozdělit na části a popsat každou příběhovou linii zvlášť.
Nyní jste připraveni napsat si svoji knihu „nanečisto“. S pomocí osnovy napište první verzi knihy s postavami a příběhem.
Každé postavě dopřejte malý příběh jen o ní a i když tyto informace nebudete psát do samotného příběhu, dodáte tím čtenářům pocit, že vědí, jak se daná postava v určitých situacích chová.
Pokud najednou dostanete skvělý nápad, který se hodí například na konec a vy jste stále u Kapitoly 1, napište si ho! Nikdy neztraťte dobrý nápad!
Dovolte svému příběhu, aby se sám rozvíjel. Možná zjistíte, že vás vede úplně jiným směrem, než jste očekávali. Stále byste ale měli mít kontrolu nad tím, co píšete, jen se nebojte pustit do svého psaní trochu inspirace.
Nemusíte se zatím zabývat vylaďováním posledních detailů, pouze si napište první verzi příběhu. Pokud si uvědomíte až ke konci, že nějaká postava je vlastně někdo jiný, napište si poznámku pod čáru a první verzi dokončete se správnými informacemi. Nevracejte se na začátek kvůli chybám, když píšete první verzi.
První verze, pamatujete? Nyní musíte začít psát znovu od začátku a tentokrát už se věnovat i detailům, které zajistí, že budou postavy uvěřitelnější a příběh propracovanější. Nyní už víte, proč se v příběhu děje to co se děje.
Než skončíte s druhou verzí knihy, budete již mít kompletní příběh, postavy, zápletku a všechny vedlejší příběhové linie.
Po dopsání druhé verze knihy je čas si ji přečíst – pokud možno bez emocí. Snažte se být co nejvíce objektivní. Dejte ji přečíst také několika přátelům, jejichž názoru si vážíte.
Nyní máte vlastní poznámky k druhé verzi příběhu a také názory přátel nebo nakladatelů. Projděte si svoji knihu ještě jednou a dodělejte poslední úpravy. Vysvětlete slepé konce, rozřešte menší konflikty, odstraňte postavy, které jsou v knize zbytečné.
Reklama

Tipy

Psaní by mělo být zábava. A nebo mučení. To záleží na tom, koho se zeptáte. Po psaní se můžete cítit svěží, nebo také vyčerpaní. Neexistuje žádný skvělý způsob, jak přesně psát a jaký z toho mít pocit. Najděte si vlastní styl.
Pokud se vám nějaký nápad vůbec nelíbí, stejně to s ním zkuste, třeba vás nakonec překvapí.
Přirovnání a metafory jsou zábava! Když to s nimi budete umět, budete psát zábavně a chytře.

Reklama

Varování

Nekopírujte ničí práci! Vydávání cizích myšlenek a nápadů za své je vážným přečinem v novinařině, ve psaní i na akademické půdě. Pokud vás chytnou, můžou vás vyloučit ze školy, vyhodit z práce, nikdy vám už nevydají žádnou knihu a také je možné, že se s vámi budou autoři soudit. Prostě to nedělejte.
Slova používejte opatrně. Když napíšete špatný slovní druh nebo použijete slovo ve špatném kontextu, budete působit jako idiot. Pokud si nejste jistí, jak se nějaké slovo přesně používá, vyhledejte si ho ve slovníku a korpusech a snažte se pochopit jeho význam i konotace.

Reklama