Jak napsat povídku

Stáhnout PDF

Stáhnout PDF

V tomto článku:

Píšeme povídku

Úprava povídky

Související články

Reference

Pro mnoho autorů je povídka skvělým médiem. Napsat román je složitý úkol, který nezvládne každý, ale vymyslet a hlavně dokončit povídku dokáže téměř kdokoli. Neznamená to ale to, že by se povídky psaly snadno, nebo že by neměly takovou uměleckou hodnotu, jako romány. Když budete trénovat, můžete se stát autorem příští nejprodávanější knihy povídek!

Postup

Část 1

Část 1 ze 2:

Píšeme povídku

Stáhnout PDF

1. 
   1
   Najděte si nápady. Inspirace k vám může přijít kdykoli, takže si s sebou všude noste sešit, do kterého si budete moci kdykoli zapsat vše, co vás napadne.

   • Většinou vás napadnou jen malé kousky informací (například nějaká událost, kterou zažijete, vám může vnuknout nápad na zápletku, nějaká osoba nápad na vzhled nebo jméno postavy atd.), ale někdy budete mít štěstí a celý příběh povídky se vám odkryje během několika minut.
   • Pokud nemůžete najít inspiraci, nebo musíte napsat povídku rychle (například do školy), naučte se brainstorming. Pokud vás nic nenapadá, požádejte o inspiraci své známé nebo rodinu.
   • Díky zkušenostem většinou budete mít i lepší zápletky. Mnoho příběhů Isaaca Asimova se zakládá na skutečných událostech, které tento spisovatel prožil.
2. 
   2
   Začněte se základy povídky. Až budete mít nápad, budete si muset vybavit základy povídky. Kroky k napsání dobré povídky jsou.

   • Úvod: uvádí postavy, prostředí, dobu, počasí atd.
   • Počáteční akce: v tuto chvíli se v příběhu rozvíjí zápletka.
   • Rostoucí akce: události vedoucí k vyvrcholení nebo bodu zvratu.
   • Vyvrcholení: nejsilnější bod příběhu, nebo bod zvratu.
   • Klesající akce: příběh se uzavírá.
   • Rozřešení: uspokojivý konec příběhu, který vyřeší základní konflikt (nebo ho nevyřeší). Nemusíte si svůj příběh psát v tomto pořadí. Pokud máte nápad na skvělý závěr, napište si ho hned. Můžete se od základní ideje posouvat dopředu nebo dozadu a ptát se „co se stane dál?“, nebo „co se stalo předtím?“.
3. 
   3
   Hledejte inspiraci u skutečných lidí. Pokud máte problém s nějakou postavou, zkuste se po nápadech poohlédnout ve svém vlastním životě. Jistě si můžete vypůjčit různé rysy u svých známých, nebo u úplně cizích lidí.

   • Například si můžete všimnout toho, že někdo pije hodně kávy, mluví hlasitým hlasem, stále něco píše na počítači atd. Tyto detaily běžného života vám pomohou vybudovat zajímavou postavu. Můžete si dokonce vypůjčit různé vlastnosti a rysy různých lidí a sestavit si z nich jednu postavu.
4. 
   4
   Poznejte své postavy. Pokud chcete napsat uvěřitelný příběh, postavy musí být upřímné a realistické. Někdy je těžké vytvořit zajímavé a realistické postavy. Existuje ale několik strategií, které vám pomohou dosadit do vašeho příběhu „skutečné“ lidi.

   • Napište si seznam všech postav a ke všem si připište všechny rysy, které vás napadnou – od povolání, přes oblíbenou barvu, sny a motivace až po jejich oblíbená jídla. Mají přízvuk? Chovají se nějakým způsobem zvláštně? Není nutné všechny tyto informace psát do povídky, ale čím lépe budete své postavy znát, tím realističtější nakonec budou pro vás, i pro vaše čtenáře.
   • Postavy by neměly mít dokonalé osobnosti. Každá postava by měla mít nějaké chyby, problémy, nedokonalosti a nejistoty. Možná si myslíte, že lidé nebudou chtít číst povídku o postavách, které mají velké problémy, ale v tomto případě se pletete. Batman by nikdy nebyl správným Temným rytířem, kdyby nebyl tak trochu sociopat!
   • Lidé se ztotožňují s postavami, které mají realistické problémy. Není nutné vymýšlet svým postavám velké a bizarní problémy (i když to není vždy na škodu). U většiny postav postačí držet se věcí, o kterých něco víte. Jedna z postav může být například výbušná, jiná se může bát vody, další může být osamělá, mírně asociální, může mít nějaký zlozvyk atd. Na všech těchto věcech se dá stavět.
5. 
   5
   Zkuste omezit šířku příběhu. Román se může odehrávat v rozmezí milionu let a obsahovat několik pod-zápletek, různá místa a armádu vedlejších postav. Hlavní události povídky se ale musí odehrát během relativně krátké doby (dny, někdy i minuty) a většinou nemáte šanci dokonale rozvinout více než jednu zápletu, dvě nebo tři hlavní postavy a jedno prostředí. Pokud máte příběh, který se do povídky nevejde, měli byste raději napsat román.
6. 
   6
   Rozhodněte se, kdo bude příběh vyprávět. Existují tři hlavní styly vyprávění – první osoba (já), druhá osoba (vy) a třetí osoba (on nebo ona). V případě první osoby vypráví příběh samotná postava. V případě druhé osoby je čtenář povýšen na další postavu příběhu a v případě třetí osoby vypráví příběh vypravěč (druhá osoba se neobjevuje příliš často).

   • Uvědomte si, že při vyprávění v první osobě může postava vyprávět pouze to, co sama ví (takže bude omezená na události, které zažila, nebo které jí někdo povyprávěl), zatímco v případě třetí osoby ví vypravěč úplně vše a odhaluje myšlenkové pochody postav, nebo je omezen pouze na to, co je možné vysledovat.
   • Můžete to také střídat. Můžete střídat styly vyprávění po kapitolách, nebo vyprávět příběh v první osobě z pohledu několika postav. Skvělým příkladem tohoto stylu vyprávění je povídka "Rashōmon" od Akutagawy Ryunosuke.. Tato povídka byla později zfilmovaná režisérem Akirou Kurosawou.
7. 
   7
   Uspořádejte si myšlenky. Až si připravíte základní prvky příběhu, měli byste si vytvořit časovou osu a rozhodnout se, v jakém sledu by se události měly stát.

   • Příběh by měl obsahovat minimálně úvod, počáteční zápletku, rostoucí akci, vyvrcholení, klesající akci a rozřešení. Můžete si nakreslit nebo napsat jednoduchou osu toho, co by se mělo v každé z těchto částí stát. Když si to napíšete, budete vědět, na co se máte při psaní povídky soustředit a budete moci příběh snadno měnit, abyste se v průběhu psaní nemuseli příliš často zastavovat a vracet zpět.
8. 
   8
   Dejte se do psaní. Záleží na tom, jak jste si načrtli příběh a postavy – samotný proces psaní může záviset pouze na volbě slov.

   • Obecně je psaní vždy náročné. Pravděpodobně zjistíte, že neznáte svůj příběh nebo postavy tak dobře, jak jste si mysleli. To ale nevadí – svým způsobem se vám brzy samo ukáže, co budete potřebovat vědět, i kdybyste to neměli dokonale připravené. Navíc budete první verzi povídky ještě upravovat.
9. 
   9
   Napište poutavý úvod. První strana – někteří lidé dokonce říkají, že první věta – by měla přitáhnout pozornost čtenáře a nalákat ho ke čtení zbytku povídky.

   • Rychlý začátek se spádem je u povídek velmi důležitý, protože v nich většinou nemáte moc prostoru pro postupné budování příběhu. Nezačínejte dlouhými úvody s popisy postav nebo nezajímavými popisy prostředí – přejděte rovnou k zápletce a začněte odhalovat detaily o postavách a prostředí postupně.
10. 
    10
    Nepřestávejte psát. Je téměř jisté, že se vám při psaní vyskytnou problémy. Budete se přes ně ale muset přenést. Každý den si určete dobu, kdy budete psát a stanovte si cíl, například napsat každý den jednu nebo dvě strany. I když nakonec zahodíte všechno, co jste ten den napsali, s prací nepřestanete a budete o příběhu stále přemýšlet, což vám z dlouhodobého hlediska pomůže.

    • Můžete se přidat do skupin pro spisovatele. Existují skupiny pro spisovatele, jejichž členové mohou společně psát a navzájem se podporovat. Například NaNoWriMo (National Novel Writing Month) je hnutí, jehož členové od prvního do posledního dne měsíce listopadu každého roku musí napsat román o cca 50.000 slovech. Kvalita zde není příliš důležitá – jde hlavně o to, aby lidé psali.
11. 
    11
    Nechejte příběh, aby se napsal sám. Během psaní příběhu možná zjistíte, že budete chtít upravit zápletku, postavy nebo prostředí, nebo se například nějaké postavy úplně zbavit. Naslouchejte svým postavám a snažte se vycítit možné změny a nedělejte si starosti s tím, že byste kvůli tomu museli zahodit své plány. Jde o to napsat co nejlepší příběh.
    Reklama

Část 2

Část 2 ze 2:

Úprava povídky

Stáhnout PDF

1. 
   1
   Zrevidujte si povídku a upravte ji. Až povídku dopíšete, vraťte se na začátek a opravte všechny mechanické, logické a sémantické chyby. Obecně se snažte docílit toho, aby příběh plynul přirozeným tempem a postavy a jejich problémy byly koherentně uvedeny a vyřešeny.

   • Pokud máte dost času, nechejte dopsanou povídku několik dní nebo týdnů ležet. Když si dáte nějakou dobu volno, uvidíte tak mnohem jasněji své chyby a budete vědět, co byste měli změnit.
2. 
   2
   Požádejte své přátele o názor. Pošlete svoji upravenou povídku nějakému dobrému kamarádovi nebo známému a požádejte ho o zpětnou vazbu. Napište mu, že byste chtěli znát jeho názor na váš příběh a dejte mu dost času na to, aby si ho přečetl a popřemýšlel o něm.

   • Vezměte v úvahu všechny připomínky, které vám tento člověk řekne a ne jen to, co chcete slyšet. Poděkujte mu za to, že si povídku přečetl a nedohadujte se s ním.
   • Zakomponujte do další verze povídky všechny úpravy, revize a návrhy, které se vám budou zamlouvat. Vaše psaní bude lepší, když budete schopni přijímat konstruktivní kritiku. Nemusíte ale vždy poslechnout všechny rady, které dostanete. Některé z návrhů ostatních lidí nemusí být zrovna dobré. Je to vaše povídka a poslední slovo byste měli mít vy.
3. 
   3
   Nevzdávejte to. Když vám psaní nepůjde, budete se cítit frustrovaně. Dojde vám energie, budete se zlobit na své postavy a budete se cítit provinile, když například budete muset nějakou oblíbenou postavu zabít.

   • Jen si uvědomte, že je naprosto normální o svém psaní pochybovat. Není na tom nic špatného. Někdy budete mít pocit, že nestojí za to pokračovat a že byste měli psaní vzdát. Když vás přepadnou tyto myšlenky, je snadné se do nich položit a přestat psát.
   • Jednou z nejtěžších věcí pro spisovatele je naučit se tyto pocity potlačit a pokračovat v psaní. Když na vás přijde slabší chvilka, nebo se budete nudit, přestaňte psát. Můžete si zajít na procházku, dát si něco k jídlu, pustit si televizi nebo jen tak relaxovat. Až se k psaní zase vrátíte, budete mít více síly a čerstvou mysl. Možná se vám stále nebude chtít psát, ale jistě na svém příběhu najdete několik dobrých věcí, například pasáž, která se vám líbí, dobře promyšlený dialog, nebo třeba zajímavou postavu, kterou jste si zamilovali. Pochvalte se za to, že se snažíte vytvořit něco hodnotného.
   • Pokud vaši povídku četl někdo jiný, může vám také pomoci získat novou sílu psát. Řekněte si, že chcete svoji povídku za každou cenu dokončit. Nezáleží na tom, zda to bude ta nejlepší povídka na světě – napíšete další. Důležité je si říct, že chcete povídku dopsat a skutečně to udělat.
4. 
   4
   Čtěte! Nic vám nepomůže více, než číst hodně dobrých povídek. Všímejte si různých stylů psaní a schopnosti autorů využívat omezený rozsah povídek.

   • Když budete číst povídky od různých autorů psané různými styly a naučíte se vytvořit si originální „hlas“ pro každou svoji povídku, budete psát lépe. Všímejte si toho, jak autoři rozvíjejí své postavy, jak píšou dialogy a jak strukturují zápletku. Zde vám doporučujeme povídky, které byste si měli přečíst.
   • „Já, robot“ od Issac Asimov.
   • „Kroky“ od Jerzyho Kosinskiho.
   • „Slavná skákající žába z okresu Calaveras County“ od Marka Twaina.
   • „Tajný život Waltera Mittyho“ od Jamese Thurbera.
   • „Zvuk hromu“ od Raye Bradburyho
   • „Tři otázky“ od Lva Tolstoje
   • „Zkrocená hora“ od Annie Proulx
   • „Sní androidi o elektrických ovečkách“ od Philipa K. Dicka
   • Poznámka: spousta z těchto povídek se stala předlohami pro úspěšné filmy, nebo jsou považovány za důležité kulturní texty. Například Zvuk hromu je nejvíce vydávanou sci-fi povídkou vůbec a poprvé se v ní objevuje koncept „motýlího efektu“. Povídky Philipa K. Dicka byly předlohami pro filmy Blade Runner, Total Recall, Minority Report, Scanner Darkly a mnoho jiných. Je důležité si všechny tyto spojitosti uvědomit, abyste získali základní nápady pro své psaní.
   Reklama

Tipy

• Snažte se své postavy odlišit. Jedna z nich může být neustále šťastná, zatímco jiná může být zase neustále nespokojená. Když vytvoříte různé postavy, příběh bude pro čtenáře zajímavější. Kdo by chtěl číst příběh, ve kterém jsou všechny postavy stejné a celá zápletka je neměnná a prkenná?
• Nepřepracujte se. Pokud máte s psaním problémy, nebo nemůžete vymyslet žádné zajímavé nápady, nechejte povídku několik dní ležet a věnujte se něčemu jinému. Potom si ji přečtěte a vypilujte to, co již máte. Díky tomu naberete novou sílu. Po několika hodinách se ke psaní vraťte a budete překvapení, kolik toho vymyslíte.
• Nemáte ve svém okolí nikoho, kdo by vám dokázal upřímně zkritizovat první verzi povídky? Zkuste se přidat do nějaké skupiny pro spisovatele, kde se naučíte tipy a triky od ostatních psavců a získáte také kvalitní upřímnou kritiku. Pokud v okolí žádný takový klub nemáte, jistě najdete podobně zaměřené komunity i na webu.
• Pokud máte problém s vymýšlením nápadů, udělejte si tabulku, a vytvořte si asi pět hlavních vět své povídky. Někdy je dobré zkusit i tzv. volné psaní, což znamená, že si určíte časový limit a během této doby budete psát jednoduše naprosto vše, co vám přijde na mysl.
• Zamyslete se nad prvky vašeho příběhu – hlavní postava, prostředí, čas, žánr, vedlejší postavy, nepřátelé, konflikt a zápletka.

Pokud máte nějakou oblíbenou hudbu, která vám pomáhá nacházet nápady, pusťte si ji k psaní. Když dostanete nějaký dobrý nápad, vytáhněte si notes a zapište si ho, ať jste kdekoli.

• Vytvořte si svůj vlastní styl. Originální styl se vám povede vytvořit pouze díky tomu, že budete stále psát. Můžete začít napodobovat jiné spisovatele a postupně se můžete snažit vypilovat si vlastní jedinečný styl. Pokud chcete být dobrými spisovateli, musíte jednoduše psát co nejvíce.
• Učte se. Pokud chcete napsat povídku, která se odehrává v 50. letech, zjistěte si, jaké se nosilo oblečení, jak se mluvilo, jaké byly rodinné vztahy atd. Pokud chcete psát o něčem, o čem toho nevíte dost, bez poctivého učení a zjišťování informací bude vaše povídka působit amatérsky a budete čelit tvrdé kritice.
• Můžete psát o nějaké události z minulosti, nebo o nějaké své představě. Na událostech, které se staly, je dobré něco málo změnit. Vaše hlavní postava může být adaptací někoho, koho znáte, nebo vás samotných. Buďte ale opatrní, protože skuteční lidé nejsou často tak dynamičtí, jako postavy z povídek.

Reklama

Varování

• Povídky se nepíšou snadno. Budete muset zahrnout všechny aspekty dobrého románu (postavy, konflikt a rozřešení) do dvaceti nebo třiceti stran. Respektujte tento žánr.
• Nápady nelze patentovat, ale jejich vyjádření podléhá autorskému právu. Kromě toho neexistuje neomezený počet zápletek. Nebojte se vypůjčit si něco málo z jiných děl – dělá to každý spisovatel.
• Nebuďte líní ohledně gramatiky a pravopisu. Ukažte svým čtenářům, že jste schopni napsat povídku bez chyb. Přinejmenším použijte automatickou kontrolu pravopisu. Některé chyby to neodhalí, ale zbavíte se tím alespoň velkých hrubek.
• Nebuďte při psaní líní. Neukončujte povídku otevřeně. Je dobré někdy vymyslet kvalitní otevřený konec, ale hodí se to pouze v případě, že budete chtít na povídku navázat další povídkou.
• Nebuďte na sebe příliš pyšní již po dopsání první verze povídky. Nepočítejte také rovnou s neúspěchem, který vás jistě čeká (zejména pokud budete chtít svoji povídku vydat). Nejlepší je udržovat si od svého psaní profesionální odstup.
• Nenechejte se odradit. Pokud chcete svoji povídku vydat, připravte se na to, že vás nakladatelství budou odmítat. Odmítnutí je častou součástí spisovatelského řemesla. Buďte pyšní na to, co jste dokázali a pište dál – snažte se zlepšovat se!

Reklama