Plemena koní

Plemena koní můžeme stejně jako ostatní plemena hospodářských zvířat dělit podle řady hledisek. Jednak „podle původu“, „geografického rozšíření“, „stupně prošlechtění“ a „teritoriálního rozšíření“.

Související informace naleznete také v článku Plemena zvířat.

Podle nového editovat

Koně jsou původu polyfyletického, tzn. že mají více než dva předky v rámci své fylogeneze.

Podle stupně prošlechtění editovat

  • plemena místní (původní - primitivní)
    • koně mongolští
  • přechodná (zušlechtěná)
  • kulturní (ušlechtilá)

Podle typu editovat

archaická plemena editovat

plemena koní u kterých se vyskytuje mnoho "primitivních znaků"

teplokrevníci editovat

Teplokrevník je kůň plemenné skupiny koní orientálních (Equus gmelini), koní stepních (Equus przewalskii) a jejich kříženců, vyjímaje křížence po plnokrevnících.[1] Jedná se o lehčí plemena s kohoutkovou výškou (KVH) nad 147 (148) cm. Využívají se především v jezdectví a pro lehčí tah.

plnokrevníci editovat

Plnokrevník je označení pro koně, jehož všichni předkové jsou zapsáni v plemenné knize do doby jejího uzavření (pro anglického plnokrevníka do roku 1791).[2] Jedná se o stará ušlechtilá plemena, která zůstala nezasažena příměsí jiné krve a dodnes si zachovala svůj původní ráz, nebo teplokrevné plemeno, které již nelze dalším křížením zkvalitnit.[zdroj?]

polokrevníci editovat

Polokrevník je označení pro koně, v jehož rodokmenu se vyskytují buď angličtí nebo arabští plnokrevníci.[3]

chladnokrevníci editovat

Chladnokrevníci jsou skupinou plemen koní pocházejících fylogeneticky z původních koní západních (Equus robustus). Vyznačují se mohutností a klidným temperamentem.[4] Jedná se o těžká plemena šlechtěná na tah, práci v zemědělství, v lese a těžký tah (doly,...).

pony editovat

malá plemena, maximální výška v kohoutku(KVH) 147 (148) cm

Podle geografického rozšíření editovat

stepní editovat

východní editovat

západní editovat

severští editovat

američtí editovat

Podle teritoriálního rozšíření editovat

Dle tohoto rozdělení se zvířata dělí podle jednotlivých zemí nebo regionů.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ilustrovaný encyklopedický slovník III. díl Pro-Ž. 1. vyd. Praha: Academia, 1982. 976 s. S. 567. 
  2. Ilustrovaný encyklopedický slovník II. díl J-Pri. 1. vyd. Praha: Academia, 1981. 960 s. S. 880. 
  3. Ilustrovaný encyklopedický slovník II. díl J-Pri. 1. vyd. Praha: Academia, 1981. 960 s. S. 905. 
  4. Ilustrovaný encyklopedický slovník I. díl A-I. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 976 s. S. 893. 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

🔥 Top keywords: