MiG-27

MiG-23BN, útočná varianta sovětského stíhacího letounu MiGu-23, byl jen přechodným řešením, které nesplnilo očekávání jak konstruktérů, tak ani zákazníků. Sovětské letectvo mělo mnohem vyšší požadavky, hlavně co se týče nosnosti a rozmanitosti integrované výzbroje. Zvýšené nároky byly rovněž na vzletové a přistávací charakteristiky, ale také jednoduchost pilotáže. Šéfkonstruktérem projektu vývoje nového letadla se stal G. A. Sedov a stroj dostal označení MiG-23BM (M jako modernizovaný). První dva prototypy byly postaveny na bázi MiG-23B s motory AL-21F-3. Letadla prošla značnými úpravami, z nichž nejvýznamnější byly konstrukční změny podvozku a přívodů vzduchu do motoru.

Na konstrukčních pracích se započalo roku 1969, roku 1970 vzlétl první prototyp a o rok později začala sériová výroba. I když se jednalo o podobný stroj, jakým byl sovětský letoun Suchoj Su-17, byl i tento stroj z politických důvodů souběžně též vyráběn. Od 1988 byl MiG-27 vyráběný v licenci v Indii, kde bylo vyprodukováno 165 kusů. Tyto stroje dostaly název MiG-27 Bahadur, jejich část byla vyexportována na Srí Lanku.

Měnitelná geometrie křídel umožnila letadlu, aby dosahovalo požadované vlastnosti při letech v nízkých výškách, což bylo pro přímou podporu pozemních jednotek klíčové.

Pohon MiGu-27 zajišťuje motor R-29B-300 o tahu 78,5 kN, resp. 112,8 kN za použití přídavného spalování. Letadlo dosahuje na úrovni moře rychlost 1350 km/h (Mach 1,09), přičemž jeho maximální rychlost ve výšce 8000 m je 1 810 km/h (Mach 1,5). Stoupavost stroje je 200 m/s a jeho dostup 15 600 m. Bojový rádius letounů MiG-27 je 780 km.

MiG-27K je vyzbrojen neřízenými raketami S-5, S-8, S-13, S-24. Z řízených střel typu vzduch-země může nést následující:

• Ch-23M s rádiově povelovým naváděním a dosahem 2-10 km,
• Ch-25ML s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 2,5-10 km,
• Ch-29L s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 10 km nebo Ch-29T s elektrooptickým naváděním a dosahem 12 km,
• Protiradiolokační střelu Ch-27PS
• Ch-31P s pasivním radiolokačním naváděním a dosahem 110 km.^[2]

• MiG-27BM – základní verze
• MiG-27BK – vylepšená verze s navigačním systémem
• MiG-27M – verze vybavená inovovaným zaměřovacím a navigačním systémem a novým laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů
• MiG-27D – verze MiG-27BM modernizované na standard MiG-27M.
• MiG-27L – exportní úprava verze M

Indie Indie

• Indické letectvo: poslední stroje vyřazeny v prosinci 2019.^[3]

Kazachstán Kazachstán

• Kazašské letectvo: 12 letadel,^[4] v roce 2023 vyřazeny, uvedeny do aukce a prodány v dubnu 2024.

Sovětský svaz Sovětský svaz

• Sovětské stroje přešly na nástupnické země.

Rusko Rusko

• Ruské letectvo z prvních linií stroje vyřadilo

Srí Lanka Srí Lanka

• Srílanské letectvo

Ukrajina Ukrajina

• Ukrajinské letectvo své letouny vyřadilo.^[5]

• Posádka: 1
• Délka: 17,1 m
• Rozpětí:
  • maximální – rozložené (16°): 13,97m
  • minimální – složené (72°): 7,78m
• Výška: 4,5 m
• Nosná plocha:
  • rozložené : 37,35 m²
  • složené: 34,16 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 11 908 kg
• Max. vzletová hmotnost: 20 670 kg
• Pohonná jednotka: 1× proudový motor Chačaturov R-29B-300 s příd. spalováním
  • Suchý tah: 78,5 kN
  • Tah s přídavným spalováním: 112,8 kN

• Maximální rychlost: Mach 1,10 (1 350 km/h) na úrovni mořské hladiny, Mach 1,77 (1 885 km/h) v 8 000 m
• Bojový rádius:
  • 540 km (s dvěma raketami Ch-29 a třemi příd. nádržemi)
  • 225 km (s dvěma raketami Ch-29 bez příd. nádrží)
• Přeletový dolet: 2500 km
• Dostup: 14 000 m
• Stoupavost: 200 m/s
• Plošné zatížení: 605 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: 0,62

• 1× kanón GŠ-6-300A ráže 30 mm, možno navěsit 4 000 kg podvěsné raketové nebo pumové výzbroje na sedmi závěsnících

• GORDON, Yefim; DEXTER, Keith, 2005. MiG-23/27 Flogger: Soviet swing-wing fighter/strike aircraft. Hinckley, England: Midland Publishing. 175 s. (Aerofax). ISBN 1-85780-211-X. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu MiG-27 na Wikimedia Commons
• Mikojan-Gurjevič MiG-27M (‘Flogger J’)