Deira

Název království je britonského^{[pozn. 2]} původu z keltského daru znamenající „dub“ (v moderní velštině derw).^[1] V tomto případě by název znamenal „lid (řeky) Derwent“. Předpokládá se, že pochází od řeky Derwent protékající touto oblastí a z latinského jména římského města Derventio Brigantium^[1][2] (nyní Malton v hrabství Severní Yorkshire).

Území Deiry sahalo od ústí řeky Humber k řece Tees a od pobřeží Severního moře až po západní konec Yorkshirského údolí (Vale of York).^[3] Tato oblast se nachází v současném distriktu East Riding of Yorkshire.

První písemná zmínka o království Deira se dochovala v latinském spise Historia Brittonum, za jehož autora je pokládán velšský mnich Nennius, a týká se Ællova předka Sœmela (Sœmila), jenž „byl první, kdo Deiru odtrhl od Bernicie“, což podle historiků může znamenat, že vymanil Deiru z britonské moci.^[4] Toto je vlastně jediná zmínka o královské dynastii v Deiře před 7. stoletím.

Prvním vládcem Deiry známým podle jména byl Ælla, o němž benediktinský mnich Beda Ctihodný píše ve svém díle Chronica Majora z roku 725 jako o jejím králi v době příchodu misie sv. Augustina v roce 597.^[5] Jeho nástupcem byl král Æthelric. V roce 604 napadl Deiru bernicijský král Æthelfrith, zabil krále Æthelrika, vypudil Ællova syna Edwina do exilu a oženil se s Edwinovou sestrou Achou.^[5] Edwin našel útočiště u krále Východní Anglie Rædwalda, který ho přesvědčil, aby přijal křesťanství. Potom mu pomohl vrátit se na deirský trůn, když porazil krále Æthelfrithe v bitvě u řeky Idle.^[5] Edwin se také stal vládcem Bernicie. Jeho vláda byla úspěšná a skončila až bitvou na Hatfield Chase, kde byl král Edwin poražen spojenými vojsky Mercie, vedenými králem Pendou, a Gwyneddu, vedenými králem Cadwallonem ap Cadfanem.^[6]

Edwinovou smrtí skončilo také spojení Bernicie s Deirou. Po Edwinovi se stal vládcem Deiry jeho bratranec, Æthelrikův syn Osric.^[6] Po jeho smrti v bitvě s gwyneddským králem Cadwallonem byly trůny Bernicie a Deiry opět v rukou jednoho vládce – Æthelfrithova syna Oswalda.^[6] Král Oswald byl roku 641/642 zabit v bitvě u Maserfieldu mercijským králem Pendou. Oswaldův bratr a nástupce král Oswiu měl potíže s udržením moci nad Deirou, která se nakonec vrátila k Ællovu potomku králi Oswinovi.^[6] Nicméně bernicijský král Oswiu se neustále pokoušel znovu získat moc nad Deirou, a když to nešlo jinak, nařídil Oswinovu vraždu.^[7] Navzdory tomu se mu úplně nepodařilo chopit se v Deiře moci a nepomohlo ani to, že se oženil s Edwinovou dcerou Eanfled.^[7] Vládcem Deiry se jako závislý vládce stal jeho synovec Œthelwald. Po bitvě u řeky Winwæd, ve které podkrál Œthelwald stál na straně poraženého mercijského krále Pendy, se král Oswiu znovu krátce stal vládcem Deiry. Nebyl tam však oblíbený a rozhodl se proto obnovit závislé království pod vládou svého syna Aldfritha.^[7] Podkrál Aldfrith však měl separatistické tendence, což bylo patrné zejména v náboženské otázce, když se rozhodl upustit od iroskotské liturgie ve prospěch liturgie latinské dříve, než to udělal jeho otec na synodu ve Whitby.^[7] Král Oswiu odstavil Aldfritha od moci a jeho další osud není znám.

Po Oswiuově smrti převzal vládu v Northumbrii jeho syn Ecgfrith. Rozhodl se znovu oddělit Deiru jako závislé království a její trůn svěřil svému mladšímu bratru Ælfwinovi. Král Ecgfrith ho tímto krokem chtěl pravděpodobně připravit jako svého nástupce, neboť sám byl bezdětný.^[8] Když byl podkrál Ælfwine zabit mercijským vojskem vedeným králem Æthelredem v bitvě na řece Trent roku 679, obě království se znovu spojila pod vládou jednoho krále, krále Ecgfritha.^[8]

Rok 679 je považován za skutečný počátek sjednocené Northumbrie, protože už nikdy potom neměly Bernicie a Deira samostatné vládce.^{[pozn. 3][8]}

Poznámky editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Deira na polské Wikipedii, Deira na anglické Wikipedii a List of monarchs of Northumbria na anglické Wikipedii.

Externí odkazy editovat

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Deira na Wikimedia Commons