Claudio Abbado

italský dirigent

Claudio Abbado (26. června 1933, Milán, Itálie20. ledna 2014, Bologna[2]) byl italský dirigent.

Claudio Abbado
Narození26. června 1933
Milán
Úmrtí20. ledna 2014 (ve věku 80 let)
Bologna
Příčina úmrtínemoc
Alma materMilánská konzervatoř
Accademia Musicale Chigiana
Univerzita hudebních a dramatických umění ve Vídni
Povolánídirigent, politik, klavírista, šéfdirigent a hudební skladatel
ZaměstnavatelAccademia Nazionale di Santa Cecilia
Oceněnírytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1984)
Hudební cena Ernsta von Siemense (1994)
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2002)
Echo Klassik pro dirigenta roku (2002)
čestný doktor Univerzity Basilicata (2003)
… více na Wikidatech
ChoťGiovanna Cavazzoni (1956–1968)[1]
DětiDaniele Abbado
RodičeMichelangelo Abbado
PříbuzníMarcello Abbado (sourozenec)
Roberto Abbado (synovec)
Deddi Savagnone (maternal cousin)
Rita Savagnone (maternal cousin)
Funkceitalský doživotní senátor (2013–2014)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a rodina

editovat

Claudio Abbado byl synem houslového pedagoga Michelangela Abbada. Studoval hru na klavír a skladbu v Miláně a ve Vídni, dirigování studoval u Hanse Swarowského.

Měl dva syny. Jedním z nich je operní režisér Daniele Abbado. Z jeho dlouholetého vztahu k ruské houslové virtuosce Viktorii Mullové, která v roce 1983 emigrovala z tehdejšího Sovětského svazu, se narodil syn jménem Misha.[3] Jeho synovec Roberto Abbado je rovněž dirigent.

Zemřel 20. ledna 2014 v italské Bologni ve věku 80 let.

Umělecká dráha

editovat

Jako dirigent započal svou dráhu u Milánského komorního orchestru, vedeného jeho otcem. V roce 1963 zvítězil spolu se Zdeňkem Košlerem v newyorské soutěži o cenu Dmitrie Mitropoulose, čímž začala jeho mezinárodní kariéra.

Claudio Abbado v září 1965

Roku 1966 vystoupil poprvé na Pražském jaru a řídil zde československou premiéru kantáty skladatele Luigiho Nona Il canto sospeso. Abbado a skupina jeho uměleckých přátel, mj. Luigi Nono a Maurizio Pollini, usilovali o zpřístupnění klasické hudby širokým pracujícím vrstvám v Itálii. V průmyslové oblasti Reggio Emilia pro ně pořádali koncerty s diskusemi.

V roce 1971 se Abbado stal hlavním dirigentem Vídeňských filharmoniků a Vídeňské státní opery. V letech 19681986 byl uměleckým ředitelem milánského operního domu Teatro alla Scala. Roku 1978 se stal také šéfdirigentem London Philharmonic Orchestra.

V letech 19892002 byl šéfdirigentem Berlínských filharmoniků. Po odchodu z Berlína, motivovaném zdravotními problémy, působil pravidelně ve švýcarském Luzernu. V roce 2003 zde znovuzaložil Lucerne Festival Orchestra, složený převážně ze sólistů, v jehož čele stál až do svého skonu. Kromě tohoto hudebního tělesa uvedl v život další symfonické orchestry, a to v roce 1978 European Community Youth Orchestra, v roce 1986 Gustav Mahler Jugendorchester a v roce 2004 Orchestra Mozart.

Ocenění

editovat

30. srpna 2013 jej italský prezident Giorgio Napolitano jmenoval doživotním senátorem, a tak mohl zasedat v horní komoře italského parlamentu.[4]

V roce 2011 byl Claudio Abbado v anketě hudebního časopisu Classic Voice zvolen nejvýznamnějším žijícím dirigentem světa, a to mezi 100 navrženými osobnostmi.[5]

Reference

editovat
  1. Who's who. A & C Black. Dostupné online.
  2. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/259040-zemrel-svetoznamy-italsky-dirigent-claudio-abbado
  3. Tim Ashley, "And this one's by the Bee Gees", The Guardian, 2. února 2001 (http:/ / www. guardian. co. uk/ friday_review/ story/ 0,3605,431917,00. html)
  4. Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. Dostupné online. (italsky) 
  5. Dirigent: Claudio Abbado ist tot (Claudio Abbado je mrtev), http://www.zeit.de/kultur/musik/2014-01/dirigent-claudio-abbado-tot (německy).

Externí odkazy

editovat

Osoba Claudio Abbado ve Wikicitátech