Jak hrát

Budete hrát ve školní hře, nebo v nějakém projektu? Nebo máte sen stát se slavným hercem či herečkou? Pokud ano, budete se muset naučit základy hraní. V tomto článku najdete tipy, které vám pomohou podmanit si jakékoli publikum.

Metoda 1

Metoda 1 ze 4:

Zahrajte vlastnosti postav

Stáhnout PDF

1
Vymyslete si ke své postavě příběh. Spousta herců tvrdí, že si ke svým postavám vymýšlejí tajemství, o kterých vědí jen oni. Je to naprosto legitimní technika a rozhodně stojí za to ji vyzkoušet. Kromě tajemství byste měli své postavy znát jako svoje boty. Udělejte si z nich skutečné lidi, ne jen jména na stránce scénáře.
- Co postava dělá ve svém volném čase? Jak by reagovala na různé situace? S kým se přátelí? Co ji dělá šťastnou? Jak zní její vnitřní dialog? Jak vidí svět? Jaká je její oblíbená barva? Jídlo? Kde bydlí?
- Pokud hrajete nějakou skutečnou postavu, zjistěte si o ní všechny informace. Pokud hrajete vymyšlenou postavu, zjistěte si všechno, co můžete zjistit a zabývejte se historickými událostmi z období, ve kterém žila.
2
Ptejte se proč. Když budete vědět, co je hnacím motorem vaší postavy, budete schopni ji lépe zahrát. Analyzujte práci jako celek, ale motivaci získávejte scénu po scéně. Má vaše postava motivaci, která prochází celým příběhem? Má motivaci pro každý rozhovor, ve kterém se objeví? Odpověď zní „ano“ a na vás je tuto motivaci najít.
- Většinou to vše najdete ve scénáři. Pokud to tam není, musíte se zeptat režiséra. Vezměte si první scénu, ve které se objevujete a zkuste analyzovat, co vaše postava chce a jak toho dosáhne. Měli byste skončit u jednoduché odpovědi, například: „chci zapadnout“ a „chci, aby mě mí spolužáci měli rádi.“ Jakmile na to přijdete, naučte se to zahrát.
3
Naučte se svůj text. Abyste mohli hrát sebejistě a dokázali se soustředit na svoji postavu, budete muset dobře znát svůj text. ^{[1]XZroj výzkumu} Když budete nervózní, snadno zapomenete, co máte říkat. Pokud se tomu chcete vyhnout, naučte se svůj text tak dobře, abyste byli schopni ho odrecitovat v podstatě i ve spánku.
- Každý večer si pročítejte svůj text. Až se ho naučíte, začněte si ho postupně recitovat a zkuste zjistit, jak daleko se bez papíru dostanete.
- Trénujte si svůj text s kamarádem nebo s někým z rodiny a nechávejte je hrát ostatní postavy. Díky tomu si zapamatujete nejen své repliky, ale také to, kdy přesně je máte říkat.
  - Když to někdo jiný na pódiu zvorá, budete schopni mu pomoci!
- Trénujte si své repliky tak, jak je chcete říkat na pódiu, nebo před kamerou. Experimentujte s různými způsoby recitace a najděte si ten, který se vám bude nejvíce líbit a bude vám připadat nejautentičtější.
4
Pište si do svého scénáře. Možná máte pocit, že to je zbytečné a že to budete muset později mazat, ale psát si do scénáře poznámky vám opravdu pomůže. Vymyslete si vlastní systém poznámek, kterému budete rozumět jen vy.
- Pište si pauzy i beaty. Můžete si je zapisovat mezi slova nebo fráze. Když se podíváte na danou frázi, budete hned vědět, že byste měli trochu zpomalit. Pauzy jsou stejně důležité, jako samotná slova. Pokud chcete umět dobře hrát, nesmíte na to nikdy zapomínat.
- Zapisujte si pocity. V jednom jediném odstavci budete možná muset zahrát čtyři různé motivace. Můžete začít naštvaní, vybuchnout a potom se uklidnit. Zapisujte si emoce (nebo značky, které je budou představovat) nad věty, abyste si vždy vybavili, jak máte hrát.
- Pište si své reakce. Měli byste si psát poznámky také k textům ostatních herců. Až budete na pódiu, pravděpodobně se na vás bude někdo dívat, i když zrovna nebudete mluvit. Jaký máte pocit z toho, co říkají ostatní herci? Co si myslíte o tom, co se zrovna děje vedle vás? Až na to přijdete, zapište si to.
- Pište si značky o hlasitosti. Některé repliky budete muset říct hlasitěji, než jiné a některá slova budete muset říct tak, aby skutečně vyzněla. Berte svůj scénář jako hudbu a zapisujte si hlasitost a akcenty.
Reklama

Metoda 2

Metoda 2 ze 4:

Zapracujte na pohybu a hlasu

Stáhnout PDF

Zhluboka se nadechněte. Mnoha lidem pomáhá na chvíli zpevnit všechny svaly a být v napětí. Po chvíli všechny svaly zase uvolněte. Je také dobré „krabicové dýchání“. Nadechujte se 4 vteřiny, na 4 vteřiny dech zadržte a potom 4 vteřiny vydechujte. To vás uklidní.
2
Všímejte si svého těla. Existují techniky a školy, které se věnují výhradně pohybu pro herce. Pomohou vám využít váš prostor tak, abyste se na pódiu cítili co nejlépe. Hraní není jen o hlase a výrazu v obličeji, ale zapojujete do něj i zbytek svého těla.
- Klidně své postavy trochu vylepšete. Můžete trochu kulhat, hrát si s vlasy, podupávat nohou, rýpat si do nehtů atd. Tyto věci nemusejí být napsané ve scénáři. Zamyslete se nad tím, jak by se vaše postava v reálném životě chovala. Jak by vypadala, kdyby seděla v čekárně u lékaře? Co by tam dělala?
3
Mluvte hlasitěji, než normálně, aby vás všichni slyšeli a aby kamera zachytila zvuk vašeho hlasu. Není nic horšího, než sedět v publiku a neslyšet, co herec říká.
- Nemluvte absurdně nahlas – jen si dávejte pozor, abyste důkladně vyslovovali a nemluvili příliš potichu.
- Pokud hrajete v divadle, musíte si dát pozor, aby vás slyšeli i lidé v zadních řadách, takže stůjte rovně, mluvte dost nahlas a natočte se směrem k obecenstvu. Nikdy byste neměli mluvit do zdi.
- Nemluvte příliš rychle. Nebylo by vám rozumět.
4
Správně vyslovujte. Když stojíte před kamerou, nebo na pódiu, musíte vyslovovat každé slovo důkladně a dávat si pozor, abyste zněli dobře. Platí to hlavně pro konce slov, která lidé často polykají.
- Vyslovujte všechny souhlásky. Měli byste mluvit dost pomalu na to, aby vám všichni rozuměli.
- S výslovností to nepřehánějte, abyste nezněli nepřirozeně. ^{[2]XZroj výzkumu} Měli byste mít jasný hlas, ale neměli byste přehrávač. Pokud si nejste jistí, zda vyslovujete správně, zeptejte se ostatních herců nebo režiséra.
5
Mluvte jako vaše postava. I když vaše postava nemá akcent, můžete využít jiné součásti hovorové mluvy, které nejsou zahrnuty ve scénáři. Zamyslete se nad pohlavím, věkem, rasou, společenským postavením, vírou a dalšími aspekty své postavy.
- Někdy se v recenzích píše, že hlavní postavy byly skvělé, ale nebyly uvěřitelné. Když hrajete nevzdělaného chlapce z chudinské čtvrti, neměli byste mluvit naprosto spisovně a dokonale. Takové chyby dokážou rozčílit kritiky i diváky.
Reklama

Metoda 3

Metoda 3 ze 4:

Hraní

Stáhnout PDF

1
Naučte se vyjadřovat emoce. To by mělo být naprosto samozřejmé. Některým hercům to ale není jasné. Jako herec musíte umět zahrát různé emoce a ujistit se, že publikum chápe vaše pocity. Používejte své vlastní emoce a udělejte z nich emoce svých postav – na pódiu nebo před kamerou byste měli být jedním člověkem. ^{[3]XZroj výzkumu}.
- Najděte si v sobě pocit, který se shoduje s tím, jak se cítí vaše postava. Zemřela mu matka? Vaše matka sice mrtvá není, ale jistě si pamatujete, jak jste se cítili, když zemřela vaše zlatá rybka. Plakali jste celé dny. Vzpomeňte si na to a zkuste to zahrát. Publikum nemá ani ponětí o tom, kde tyto pocity berete. Mohou vidět pouze to, že jste skutečně smutní a že to má pravděpodobně co dělat se zápletkou příběhu.
- Naučte se manipulovat tónem svého hlasu. Pokud je vaše postava naštvaná, měli byste znít trochu tvrději. Pokud je vaše postava nervózní, mluvte vyšším a tenčím hlasem.
- Používejte gesta a řeč těla. Neměli byste tam jen tak stát s rukama podél boků. Pokud je vaše postava naštvaná, mávejte rukama a dupejte nohama. Pokud je vaše postava smutná, skrčte se a svěste hlavu. Chovejte se logicky.
2
Zvládejte chyby. Nikdy, nikdy, za žádnou cenu nepřiznejte, že jste něco pokazili. NIKDY! Už to chápete? Nedejte na sobě vůbec nic znát. Když publiku neřeknete, že jste řekli něco špatně, nikdy se to nedozví.
- Pokud tančíte nebo se pohybujete, držte si výraz v obličeji. Sebevědomí dokáže lidi oklamat. Usmívejte se. Usmívejte se, protože jste jediní, kdo ví, co se stalo.
- Pokud jste řekli něco špatně, pokračujte dál. Jediní lidé, kteří to poznají, jsou ostatní herci. Snažte se nějak dostat tam, kam se potřebujete dostat. Pokud hrajete s profesionály, nebudou s tím mít žádný problém.
3
Myslete jen na hraní. Jakmile vstoupíte na pódium, nesmíte řešit své milostné nebo finanční problémy nebo únavu. Všechny tyto věci musíte nechat v šatně. V tuto chvíli jste svojí postavou a nacházíte se ve chvíli, která se před vámi odvíjí.
- Pokud si procházíte těžkým obdobím, měli byste se při hraní uvolnit. Divadlo by vám mělo poskytnout úlevu, ne vás ještě více stresovat. Využijte této chvíle k tomu, abyste mohli být někým jiným a zanechte své problémy za dveřmi. Později si je budete moci zase vyzvednout. Zastavte svůj tok myšlenek a začnete se soustředit pouze na své hraní. Když to neuděláte, publikum to pozná.
4
Nevypadávejte z role. Když zapomenete všechno ostatní, nezapomínejte alespoň na to, kdo právě teď jste a nevypadávejte z role do svého skutečného já. Herci jsou často vtipálci – když si z vás někdo vystřelí, odolejte pokušení se začít hlasitě smát a zahrajte svoji postavu profesionálně.
- Pokud se něco pokazí, nebo něco nejde podle plánu, snažte se udržet si svoji roli a reagujte tak, jak by reagovala vaše postava. Pistole nevystřelila? V tom případě je dobré, že máte na pódiu schovaný nůž, který nikdo neviděl! Někdo vám na pódiu usnul? V tom případě asi bude nutné mu dát padáka.
5
Mějte pozitivní přístup. Někdy máme obavy z toho, že se něco pokazí, nebo že ostatní lidé nebudou reagovat dobře a naruší nám to klid mysli. Když si budete své hraní užívat, obecenstvo to pozná a bude si to také užívat.
- Kritiku berte s rezervou. Pokud vám váš režisér řekne, že máte něco udělat jinak, neberte to jako osobní útok. Berte to jako příležitost zapracovat na svém umění.
- Vaše hraní se bude zlepšovat a bude přirozenější, když si to budete užívat. Buďte pozitivní a zbavte se napětí a uvidíte, že vám vaše postava bude sedět mnohem lépe.
6
Zbavte se svých obav. Trénujte si relaxační techniky, naučte se hrát své postavy a nestarat se o to, jak vás budou ostatní vnímat. Neděláte to proto, že byste chtěli být úzkostliví! Děláte to přece proto, že je to skvělé!
- Podívejte se do zrcadla a řekněte si: „Už to nejsem já. Nyní jsem /jméno postavy/.“ Když už to nejste vy, nemůžete mít strach z toho, jak budou lidé reagovat. Uvědomte si, že když něco uděláte, publikum nevidí vás. Vidí jen vaši postavu.
7
Měli byste vědět, kdy jste na řadě. Sledujte dění na scéně a naučte se hledat si svá místa. Na pódiu je s vámi spousta lidí, takže byste je neměli zklamat. Až se vaše chvíle bude blížit, měli byste čekat a připravovat se.
- Zajděte si na toaletu před začátkem představení. Jistě nechcete zmeškat svoji chvíli jen proto, že jste si museli odskočit na záchod.
- Pečlivě naslouchejte a připravujte se. I když si myslíte, že dobře víte, kdy přijde vaše chvíle, dávejte pozor a pečlivě naslouchejte. Nenechejte se ničím rozptýlit a s nikým si nepovídejte.
- Pokud nastane neočekávaná událost a vy si musíte neodkladně odběhnout na toaletu nebo pro něco do auta, řekněte někomu, že se do své scény vrátíte. Haha. To byl samozřejmě vtip. OK, všichni víme, že stát se může všechno. Pokud vám ale někdo nezemřel, nebo vám nevybuchlo auto, musíte si na svoji repliku počkat. Pravděpodobně nebudete muset nikomu říkat, že je vám zle a potřebujete se vyzvracet. Všichni si toho všimnou.
8
Sledujte svoji pozici a své okolí. Až budete před kamerou nebo na pódiu, měli byste přesně vědět, kde máte být. Najděte si své místo a zůstaňte na něm. Dejte si pozor, aby na vás mířilo světlo.
- Když budete mluvit, natáčejte se k publiku. Publikum by vám mělo vidět do očí a slyšet vás mluvit, ale zároveň by mělo uvěřit tomu, že se bavíte s jinou postavou. Když vám režisér řekne, že jste uzavření, natočte se více k publiku.
- Pokud něco natáčíte, neměli byste se dívat přímo do kamery, pokud vám režisér neřekne něco jiného. Měli byste mluvit s ostatními postavami a chovat se přirozeně.
Reklama

Metoda 4

Metoda 4 ze 4:

Práce s ostatními

Stáhnout PDF

1
Poslouchejte režiséra. Režisér ví, jak by měl výsledek vypadat, takže vám bude vždy schopen říct, co máte dělat a co děláte špatně. Berte jeho kritiku vážně. Když po vás bude něco chtít a vy víte, proč to chce, udělejte to. ^{[4]XZroj výzkumu}.
- Dodržujte pravidla na place a praktikujte je i při zkoušení textu. Pokud něčemu nerozumíte, zeptejte sej. Neměli byste stát na pódiu, aniž byste věděli, co vlastně děláte. Režisérovi se bude líbit, že se snažíte svoji postavu pochopit.
- Ptejte se na různé otázky ohledně toho, co vám není jasné. Pokud si nejste jistí tím, jak byste měli reagovat, nebo jak přesně byste měli říct nějakou věc, nebojte se zeptat se. Režisér má většinou přesnou představu a ví, co chce.
2
Nechovejte se povýšeně. Uvědomte si, že hraní není jen o vás a že jde o týmovou práci celého produkčního týmu. ^{[5]XZroj výzkumu} Kde byste byli bez ostatních herců, kostymérů, poradců a techniků? Sami nazí na špatně osvětlené scéně!
- Pokud máte hlavní roli v nějakém filmu nebo hře, nemáte tu nejtěžší práci! Uklidněte se a nebuďte nafoukaní. Zkuste si řídit celý tým, nebo se starat o všechna světla a zvuk na celé scéně. Co by se stalo, kdyby se na vás naštval třeba zvukař? Mohl by třeba nezmáčknout tlačítko u vašeho výstřelu. Buďte milí – všichni lidé v týmu jsou pro vás důležití. Při hraní neexistuje „já“.
3
Hrajte a reagujte. Můžete skvěle zahrát každou svoji repliku, ale když nebudete poslouchat ostatní herce a nebudete s nimi spolupracovat, bude vám to k ničemu. Je možné, že nějaký jiný herec zahrál něco trochu jinak a nyní má celá scéna jinou atmosféru – budete s tím muset udržet krok. Měli byste tedy hrát, ale i umět správně reagovat.
- Pročítejte si svůj scénář s ostatními herci a trénujte si ho. I když všechny své repliky budete znát nazpaměť, budete se muset naučit pracovat i s ostatními herci a zahrát scénu společně. Měli byste hrát v týmu, ne sami. Při zkoušení se dobře bavte a experimentujte. Hraní by mělo být zábavné.
4
Využívejte své publikum. Technicky byste sice neměli prolomit čtvrtou zeď, ale ve skutečnosti tam je. Vaše publikum se na vás dívá a vy se s ním musíte naučit pracovat. Není na tom nic špatného, je to vlastně naprosto skvělé! Nasávejte jejich energii!
- Když vám publikum zatleská nebo se zasměje, dejte jim chvilku, aby vás zahrnuli svojí láskou. Ne celou chvilku, ale užijte si to. Nechejte je, aby se uklidnili a potom pokračujte. Uvědomujte si své publikum a snažte se vycítit, jak byste měli scénu zahrát. Může to znít trochu abstraktně, ale až budete zkušenější, bude vám to dávat větší smysl.
5
Prokazujte všem svým kolegům podporu a laskavost. Měli byste mít dobré vztahy s lidmi, se kterými pracujete. Dávejte jim najevo, že si jejich práce ceníte. Pracují tak tvrdě, jako vy!
- Přejte svým kolegům hodně štěstí a říkejte jim, že se jim jejich práce povedla. Než vejdou na pódium, říkejte jim „Zlom vaz“ a až z pódia slezou, říkejte jim „Zahrál/a jsi to skvěle!“.
- Poděkujte všem členům týmu za jejich tvrdou práci. Pokud jste například měli skvělou vizážistku, řekněte jí: „Opravdu si cením vaší práce. Nalíčila jste mě přesně tak, jak by měla moje postava vypadat.“
Reklama

Tipy

Během hraní dýchejte pravidelně a klidně. Budete uvolnění a bude se vám hrát snadněji.
Studujte herce, které obdivujete. Můžete si vyhledat videa s těmito herci a snažit se něco se od nich naučit. Zapisujte si to, co vás zaujme a snažte se to zakomponovat do svého vlastního hraní.
Když zapomenete, co máte říct, zkuste improvizovat. Někdy to zabírá. Pokud máte představu o tom, co se na scéně děje, zkuste si něco vymyslet. Nemusí to být dokonalé. I když je jen malá šance, že budete muset improvizovat, měli byste se to naučit – je to lepší, než stát a nevědět, co máte říkat.
Před hraním se trochu zahřejte. Udělejte si dechová cvičení a zahřejte si krk. Protřepejte si tělo a zbavte se posledních zbytků nervozity.
Pokud stále pracujete na své postavě, sledujte lidi. Můžete pozorovat lidi na ulici a získávat u nich inspiraci. Zakomponujte do své postavy vše, co vám bude připadat zajímavé.
Zamyslete se nad svým vlastním životem a používejte své emocionální reakce při hraní. Pokud je například vaše postava smutná, vzpomeňte si na něco smutného, co se vám stalo.
Pokud máte trému, budete si to muset dlouho zkoušet před rodinou a ostatními lidmi, jinak se jí nezbavíte.
Požádejte někoho o kritiku vašeho hraní. Někteří režiséři nabízejí soukromé hodiny, které vám pomohou zlepšit se.
Naučte se improvizovat – chyby nejsou chybami, když díky nim dosáhnete toho, čeho jste chtěli.

Reklama