Stáhnout PDFStáhnout PDFX
How.com.vn je "wiki", což znamená, že na jednom článku se podílí více autorů. Na vytvoření tohoto článku se podílelo 208 lidí, někteří anonymně, aby jej v průběhu času vylepšili.
Tento článek byl zobrazen 125 454 krát
Hudební notace je jazyk, který se vyvíjel tisíce let, a i tu naši používáme již přes tři sta let. Notace vyjadřuje zvuk pomocí symbolů; od základních znaků pro výšku, délku a rytmus, po rozvinutější popis výrazu, zabarvení a dokonce i zvláštních efektů. V tomto článku vám představíme základy čtení hudby, ukážeme pokročilejší metody a doporučíme, jak se o notaci dozvědět víc.
Postup
Osvojte si osnovy. Dřív, než se budete moct začít učit notám, musíte se seznámit se základními informacemi, potřebnými pro všechny, kdo chtějí číst noty. Horizontální linky v notách tvoří „osnovu“. Osnova je základem hudebního značení a všeho, co bude následovat.- Osnova je uspořádání pěti rovnoběžných linek a mezer mezi nimi. Linky i mezery jsou očíslovány, aby se k nim dalo odkazovat, a počítají se vždy od té nejnižší (spodní linka osnovy) až po tu nejvyšší (horní linka).
Začněte houslovým klíčem. Jeden z prvních znaků, na které při čtení hudby narazíte, je „klíč“. Fešný kroucený symbol na samém začátku osnovy vám napoví, v jakém přibližném rozpětí bude váš nástroj hrát. Všechny nástroje a hlasy s vyšším rejstříkem používají houslový klíč a v tomto úvodu do čtení not se tedy zaměříme především na něj.- Houslový klíč, neboli G klíč, je odvozen ze zdobného zápisu písmena G. Pomůže vám si to zapamatovat, že smyčka houslového klíče se točí okolo linky pro notu G. Když pak do osnovy s houslovým klíčem umístíme noty, budeme je číst následovně:
- Pět linek odspoda nahoru vyjadřuje noty E G H D F.
- Čtyři mezery mezi linkami vyjadřují noty F A C E.
- Možná se vám zdá, že toho je na zapamatování víc než dost. Aby se vám snadněji pamatovaly, můžete si vytvořit mnemotechnickou pomůcku. Pro linky například „Elegantní Gazela Hrála Dlouho Fotbal“. Mezery si naopak zapamatujete podle věty „Fešná Angelika Cestovala Evropou“. Čtení not si také můžete procvičovat na stránce s online pomůckou pro procvičování not – jen si musíte pamatovat, že v angličtině se nota H jmenuje B.
Pochopte basový klíč. Basový klíč, neboli F klíč, se používá k zápisu not pro nástroje s nižším rejstříkem, jako je levá ruka na klavíru, basová kytara, pozoun a podobně.- Název F klíče se odvozuje od jeho původu: písmeno F ve švabachu. Tečky, které spolutvoří klíč, jsou umístěny nad a pod linku F. Osnova s basovým klíčem vyjadřuje jiné noty, než ta s houslovým.
- Pět linek odspoda nahoru vyjadřuje noty G H D F A (Gusta Hrabal Dolary F Americe).
- Čtyři mezery mezi notami odspoda nahoru vyjadřují A C E G (Aleš Cíleně Explodoval Granát).
Seznamte se s částmi not. Jednotlivé noty se skládají až ze tří částí: hlavičky, nožičky a praporků.- Hlavička. Hlavička má oválný tvar a je buď prázdná (uprostřed bílá) nebo plná (černá). Jako úplně základní údaj ukazuje hráčům, jakou notu mají na svůj nástroj zahrát.
- Nožička. Nožička je tenká vertikální linka napojená na hlavičku. Pokud vede vzhůru, je připojená napravo, pokud směřuje dolů, je připojená zleva. Směr, kterým nožička vede, nemá na notu žádný vliv, ale pomáhá napomáhá čtení a udržuje notaci pěkně spořádanou.
- Obecné pravidlo pro směrování nožiček je, že v mezeře nad prostřední linkou a výš se píšou směrem dolů. Pokud je nota na prostřední lince a níž, směřuje nožička dolů.
- Praporek. Praporek se připojuje ke konci nožičky a opravdu vypadá jako malý rozevlátý praporek. Ať už se nožička nachází napravo nebo nalevo od noty, praporek směřuje vždycky vpravo od ní, nikdy doleva.
- Celá nota – hlavička, nožička a praporek či praporky – udává muzikantům časový údaj měřený v dobách nebo jejich zlomcích. Když si při poslechu hudby podupáváte do taktu, nevědomky vydupáváte délku doby.
Reklama
Seznamte se s taktovou čarou. Když se podíváte na notový zápis, určitě si všimnete, že notovou osnovu v celkem pravidelných intervalech přetínají tenké čárky. Jsou to taktové čáry, která od sebe oddělují „takty“. Část před první svislou čárkou je první takt, mezi první a druhou druhý takt a tak dále. Taktové čáry neovlivňují zvuk hudby, ale pomáhají muzikantům se v partituře orientovat.- Jak uvidíme níže, další praktickou vlastností taktu je, že „každý sestává ze stejného počtu dob“. Když vám například hraje rádio a vy si při poslechu vyťukáváte opakovaně„1-2-3-4 “, už jste si podvědomě našli a rozmístili taktová označení.
Seznamte se s taktem a dobou. Obecně řečeno, doba je puls hudby. Při poslechu popu nebo dance ji vycítíte úplně instinktivně — obvyklé „ bum, ccc, bum, ccc“ běžné ve skladbách dance je jednoduchý příklad udávání doby.- V partituře taktové označení vypadá jako zlomek, zapsaný těsně za prvním klíčem. Jako každý zlomek má také čitatele a jmenovatele. Čitatel, který se zapisuje do horních dvou mezer, udává počet dob v taktu. Jmenovatel pak udává, jak dlouhá nota se vejde do jedné doby (tedy pulsu, který si vydupáváte).
- Nejsnáz to pochopíte asi na 4/4 taktu. Čtyřčtvrťový takt se skládá ze čtyř dob a každá doba má délku jedné čtvrťové noty. Je to taktové označení, se kterým se setkáte u většiny písniček populární hudby. Při poslechu si k ní můžete do taktu vypočítávat „1-2-3-4, 1-2-3-4 “.
- Při změně čitatele dojde ke změně počtu dob v taktu. Další běžné taktové označení 3/4. Například u většiny valčíků můžete do taktu počítat „1-2-3, 1-2-3“, což poukazuje na tříčtvrťový takt.
Reklama
Udejte rytmus. Podobně jako takt a doba, rytmus má zásadní vliv na to, jak hudba nakonec zní. Zatímco ale takt udává počet dob, rytmus udává jejich použití.- Zkuste si toto: vyťukávejte si prstem do stolu a počítejte plynule 1-2-3-4, 1-2-3-4. Docela nuda, ne? Teď zkuste toto: při 1. a 3. době ťukejte silněji a 2. a 4. dobu vyťukávejte slaběji. A už to zní jinak! Teď to zkuste naopak: vyťukávejte hlasitěji 2. a 4. dobu a slaběji 1. a 3.
- Poslechněte si písničku Reginy Spektor Don't Leave Me. Rytmus uslyšíte úplně zřetelně: 1. a 3. dobu hraje tišší basová doba, na 2. a 4. dobu uslyšíte hlasité tlesknutí a virblový buben. Pomalu začínáte vnímat uspořádání not. A přesně to je rytmus!
Představte si, že kráčíte. Každý krok se rovná jedné době. V notách je budeme zapisovat jako čtvrťové noty, protože v západní hudbě (a tím myslíme hudbu západní části světa, nejen hudbu Hanka Williamse z divokého západu!) se obvykle počítá se čtyřmi notami do taktu. Vaši chůzi pak hudebně vyjádříme takto:- Každý krok je jedna čtvrťová nota. V notách jsou čtvrtky plné černé tečky s nožičkou bez praporků. Za chůze můžete počítat: „1-2-3-4, 1-2-3-4.“
- Pokud o půlku zpomalíte, takže teď už budete kráčet jen ob dobu, tedy na 1. a 3. dobu, zapíšeme váš krok v půlových notách (každá nota bude trvat půlku taktu). Půlové noty vypadají jako čtvrtky, akorát nejsou celé černé — hlavička je uvnitř prázdná.
- Pokud zpomalíte ještě jednou tolik, takže každý krok uděláte na první dobu, zapíšeme váš krok jako celou notu. Na každý takt tedy stačí jen jedna nota. Celá nota vypadá jako kroužek nebo šišaté „O“ — podobně jako půlka, akorát bez nožičky.
Zrychlete! Zpomalování už bylo až až. Jak jste si určitě všimli, během zpomalování jsme notám ubírali jejich části. Nejdřív jsme vyprázdnili bříško, potom jsme odstranili nožičku. Teď se podíváme, jak zapíšeme zrychlení. Při něm budeme naopak části přidávat.- Představte si, že znovu kráčíte svým původním tempem (pomůže vám třeba si ho vydupávat). Představte si, že váš autobus právě vjíždí do zastávky a vy jste ještě o celý blok dál. Co uděláte? Poběžíte a budete se snažit na řidiče mávat (třebas i pomyslným praporkem).
- Pro zrychlení v hudbě přidáváme k notám praporky. Každý praporek zkrátí její délku o polovinu. Napříklat osminová nota (s jedním praporkem) je polovinou čtvrťové noty. Šestnáctinová nota (se dvěma praporky) je polovinou osminové noty. Když si toto převedeme na chůzi, jdeme z vycházkového kroku (čtvrtka) do běhu (osmina) – dvakrát tak rychlého co chůze, až sprintu (šestnáctina) – dvojnásobně rychlého běhu. Znovu si představte délky not jako kroku a zkuste si vyťukat uvedené příklady.
To je zmatek jako trám! Jak vidíte na uvedeném příkladu, když se na stránce objeví takovýto shluk not, začne v tom být zmatek. Míhají se vám před očima, až se v nich úplně ztratíte. Aby byly shluky not přehlednější, rozdělíme je do menších skupin spojených „trámkem “. To group notes into smaller packages that make sense visually, we use beaming.- Trámky nahrazují jednotlivé praporky a vypadají jako silné linky, které spojují jednotlivé nožičky not. Jejich shlukování se řídí logikou a i když složitější skladby vyžadují složitější pravidla, základem je shlukovat do čtvrtinových not. Z toho budeme vycházet i v našich ukázkách. Srovnejte výše uvedený příklad s tím, co vidíte níže. Zkuste si znovu vyťukat daný rytmus a uvidíte, o kolik vám trámky usnadňují čtení.
Seznamte se s tečkami a ligaturami. Zatímco praporek zkracuje hodnotu noty o polovinu, tečka má podobnou funkci – jenom opačnou. Tečku píšeme, kromě několika vyjímek, které se nás zatím netýkají, vždy napravo od notové hlavičky. Hlavička s tečkou znamená, že daná nota je o polovinu delší, než je její původní hodnota.- Například půlová nota s tečkou je dlouhá jako půlová a čtvrťová nota dohromady. Tečka za čtvrťovou notou ji prodlužuje o jednu osminovou notu.
- Ligatury jsou tečkám hodně podobné – také prodlužují délku původní noty. Ligatura spojuje dvě noty pomocí obloučku mezi jejich hlavičkami. Na rozdíl od teček, které jsou abstraktní a závisí na původní délce noty, ligatura je konkrétnější a notu prodlužuje přesně o tolik, jakou má délku druhá navázaná nota.
- Jedním z důvodů, proč využít ligatury namísto tečky je například situace, kdy se nová délka noty už nevejde do taktu. V tomto případě tedy zbylou délku dané noty přesuneme do dalšího taktu jako samostatná nota a obě dvě noty spojíme ligaturou.
- Všimněte si, že ligatura se píše od hlavičky k hlavičce, obvykle na druhé straně, než jsou nožičky.
Odmlčte se. Říkává se, že hudba je jen sled not – a zpoloviny to je pravda. Hudba je ve skutečnosti sledem not a pomlk mezi nimi. Pomlky, ačkoli vyjadřují ticho, skladbám dodávají pohyb a oživují ji. Podívejme se teď, jak je zapíšeme.- Stejně jako noty mají i pomlky různá značení pro různé délky. Celá pomlka je černý obdélník přilepený zespoda na čtvrtou linku, půlová pomlka je černý obdélník položený na třetí linku. Čtvrťovou pomlku tvoří klikihák a pomlku kratších not tvoří šikmá čára se stejným počtem praporků, jako by měli obdobné noty. Tyto praporky směřují ale vždy doleva.
Reklama
Už tedy známe základy: notovou osnovu, části not, základy notace délky not a pomlk. Pokud tedy tomu všemu rozumíte, můžeme se vrhnout na to nejzábavnější: čtení not!
Naučte se stupnici C dur. C dur je základní stupnice, ze které západní hudba vychází, a je od ní odvozena většina dalších stupnic, se kterými se setkáte. Jakmile si tedy stupnici C dur uložíte pevně do paměti, zbytek už přijde sám.- Nejdříve se podíváme, jak vypadá, potom jak ji porozumět a pak už můžete číst! Podívejte se na stupnici C dur, jak je zapsaná výše v notové osnově.
- Jak vidíte, první nota, c1, se ve skutečnosti nachází ještě pod samotnou osnovou. Když k takové situaci dojde, přidáme jednoduše další linku osnovy jen pro danou notu. Proto tedy hlavičku noty protíná linka. Čím nižší je nota, tím více linek musíme přidat – zatím se tím ale nemusíme zatěžovat.
- Stupnice C dur se skládá z osmi not. Na klavíru například je to jedna skupina osmi bílých kláves.
- Teď už se vám hodí mít při ruce klavír (pokud nemáte, můžete vyzkoušet virtuální klavír), došli jsme k bodu, kdy je důležité si nejen ukázat, jak noty vypadají, ale také jak „znějí“.
Naučte se zpívat z listu na solmizační slabiky. Zní to sice možná složitě, ale ve skutečnosti už to pravděpodobně umíte – je to nóbl název pro slabiky „do-re-mi...“.- Když se naučíte zpívat noty, které vidíte, rozvinete svou schopnost číst z listu. Možná bude trvat celý život, než ji přivedete k dokonalosti, ale od samého začátku vám přijde vhod. Podívejme se znovu na stupnici C dur s přidanými solmizačními slabikami. Podívejte se na část nazvanou „C Scale Solfege 11“ nad tímto odstavcem.
- Možná znáte písničku Rogerse a Hammersteina z filmu „Za zvuků hudby“. Pokud už dokážete sami zazpívat solmizační slabiky, můžete si ji zpívat podle not. Pokud si potřebujete osvěžit paměť anebo písničku neznáte, můžete si ji poslechnout tady: YouTube.
- Máme tu ještě pokročilejší verzi, ve které půjdete po stupnici C dur nahoru a dolů za pomoci solmizačních slabik. Podívejte se na „ C Scale Solfege II“ nahoře.
- Procvičujte si zpěv části C Scale Solfège II, dokud si ho úplně neosvojíte. Zpočátku budete muset číst velmi pomalu, abyste během zpěvu stihli přečíst všechny noty. Až vám toto půjde, zkuste vyměnit „do-re-mi...“ za „C-D-E...“. Jde o to, abyste dokázali zazpívat opravdové noty.
- Vzpomeňte si, co jsme si říkali o délce not: c2, horní c na konci prvního řádku, a c1, spodní c na konci druhého řádku, jsou půlové noty, zatímco ostatní noty jsou čtvrťové. Pokud si znovu představíte chůzi, každá čtvrťová nota je jako jeden krok, zatímco půlová trvá po dobu dvou kroků.
Gratulujeme, už čtete z not!Reklama
Pokračujte dál. Zatím jsme mluvili o úplných základech rytmu a melodie. Také už teď víte, co znamenají všechny možné tečky a klikiháky. To vám sice stačí na základy hry na dětskou flétnu, ale existuje ještě pár dalších věcí, se kterými byste se měli obeznámit. V první řadě se jedná o posuvky.- Křížky a béčka jste v notách určitě viděli: křížek vypadá jako hashtag (♯) a bé jako malé písmeno b (♭). Píšou se vlevo od notové hlavičky a upozorňují, že následující nota se hraje o půl tónu výš (s křížkem) nebo naopak níž (s bé). Stupnic C dur, jak jsme si už řekli, se na klavíru hraje na bílých klávesách. Béčka a křížky naopak zahrajeme na černých. Protože stupnice C dur nemá žádné křížky ani béčka, zapíšeme ji takto:
Celé tóny a půltóny. V západní hudbě za sebou noty následují v rozestupu jednoho tónu či půltónu. Když se podíváte na klavír na notu c, uvidíte, že mezi ní a další notou, d, je černá klávesa. Intervalu mezi c a d říkáme celý tón. Interval mezi klávesou c a černou klávesou je půltón. Možná vás teď zajímá, jak se tedy tato černá klávesa jmenuje. Odpověď zní: „přijde na to.“- Základní pravidlo je, že pokud hrajete stupnici vzestupně, je tato nota zvýšenou variantou předchozí noty. Pokud naopak jdete po stupnici dolů, bude se jednat o sníženou variantou předchozí noty. V tomto případě tedy, pokud jdete přes černou klávesu od c k d, zvýšíte původní notu přidáním křížku a v názvu přidáte -is.
- V tomto případě půjde tedy o cis. Když byste naopak sestupovali od d k c, půltón mezi nimi se zapíše pomocí bé (♭) a k původnímu názvu noty se přidá –es (des).
- Tato pravidla nám usnadňují čtení not. Pokud byste následně zapisovali tyto tři noty vzestupně a místo cis použili des, použijete pře d v notaci odrážku (♮).
- Máme tu tedy novou značku – odrážku (♮). Ta ruší veškeré předchozí křížky a bé napsané před danou notou. V tomto případě jsou druhá a třetí nota variantou noty d: nejdříve des a potom d. Protože je ale o půl tónu vyšší než předchozí nota, musíme druhou notu „opravit“, abychom ji mohli zahrát správně. Čím více je v not roztroušených křížků a béček, tím víc si toho musí muzikant pamatovat, aby mohl danou partituru zahrát.
- Skladatelé často použijí posuvky a pak se je v následujících taktech snaží zrušit „zbytečnými“ odrážkami, aby to hráčům bylo jasnější. Když například v předchozím taktu v D dur použije ais, napíše pro jistotu v dalším taktu před a odrážku. V podstatě ale taktová čára ruší všechny předchozí posuvky.
Seznamte se s předznamenáními. Zatím jsme se dívali pouze na stupnici C dur: osm not začínajících od c, všechny hrané na bílé klávesy. Začít ale můžete od jakékoli noty. Pokud ale i nadále be na bílé klávesy, nebude se už jednat o durovou stupnici, ale o stupnici „modální“. To je ovšem pokročilejší látka, kterou se v tomto článku zabývat nebudeme.- První tón stupnice, „základní tón“, dává jméno celé tónině. Pravděpodobně jste slyšeli, že nějaká skladba je zapsaná v C dur nebo podobně. V tomto případě to znamená, že základní stupnice začíná od c a obsahuje noty C, D, E, F, G, A, H, C. Noty v durové tónině mají mezi sebou přesné rozestupy. Podívejte se na klávesnici na obrázku.
- Všimněte si, že mezi většinou not je celý tón. Mezi E a F a mezi H a C je ale jen půltón. Všechny durové stupnice jsou založeny na tomto vzoru: celý tón – celý tón – půltón – celý tón – celý tón – celý tón – půltón. Pokud tedy začnete stupnici od G, bude její zápis vypadat takto:
- Všimněte si Fis skoro na konci. Aby tóny stupnice od sebe byli ve správné vzdálenosti, musí se F o půl tónu zvýšit, aby do G místo celého půltónu byl jen půltón. Čte se to snadno, ale jak by vypadal zápis tóniny, kterou začnete od Cis? Podívejte se na ni:
- Teď se to tedy komplikuje! Abychom zamezili zmatkům a usnadnili si čtení partitur, naštěstí existují předznamenání. Každá durová stupnice má určitý počet béček či křížků, které jsou zapsány na samotném začátku partitury. U stupnice G dur vidíme jeden křížek, Fis. Místo toho, abychom ho umístili před F do osnovy, napíšeme ho na úplný začátek. To znamená, že od tohoto místa všechna F, která uvidíte, musíte hrát jako Fis. Vypadá to takto:
- Zní to – a hraje se – úplně stejně jako stupnice G dur bez předznamenání, kterou jsme si ukázali dříve. Na konci článku v sekci Tabulka předznamenání najdete úplný seznam všech předznamenání.
Reklama
Zesilte! Nebo naopak zeslabte! Pravděpodobně jste si už při poslechu hudby všimli, že nehraje pořád stejně nahlas. Některé části jsou opravdu nahlas a jiné úplně potichu. Těmto variacím říkáme „dynamika“.- Pokud považujeme rytmus za srdce hudby a tóninu za mozek, pak dynamika nemůže být než její hlas. Podívejte se na první verzi nahoře.
- Prstem si na stole vyťukejte: prv-ní, dru-há, tře-tí, čtvr-tá, pá-tá, šes-tá, sed-má, os-má, atd. (takto muzikanti počítají osminové noty). Všechny doby vyklepávejte stejně nahlas, takže to bude znít trochu jako helikoptéra. Potom se podívejte na druhou verzi.
- Všimněte si přízvuku (>) nad každým čtvrtým C. Znovu všechno vyťukejte, tentokrát ale ťukejte silněji, kdykoli uvidíte přízvuk. Už to nebude znít jako helikoptéra, ale spíš jako vlak. Úplně malá variace změní vyznění celé skladby!
Zahrajte to piano, fortissimo nebo něco mezi. Stejně jako při hovoru nemluvíte pořád úplně stejně – podle kontextu hlas zvyšujete nebo naopak ubíráte, hudba má také různou hlasitost. Skladatel ji hudebníkům sděluje pomocí dynamických znamének.- Dynamických znamének můžete v notách vidět desítky, nejčastěji se ale setkáte s písmeny „f“, „m“ a „p“.
- p znamená „piano“, neboli „slabě“.
- f znamená „forte“, neboli „silně“.
- m znamená „mezzo“, neboli „středně“. Mění dynamické znaménko, které následuje po něm, například mf nebo mp, což znamená „středně silně“ nebo „středně slabě“.
- Čím více p či f v notách máte, tím slaběji či naopak silněji musíte hrát. Zkuste si zazpívat výše uvedený příklad (pomocí solmizačních slabik – první nota v tomto příkladu je základní tón, tedy „do“) a řiďte se přitom uvedenými dynamickými znaménky. Slyšíte ten rozdíl?
Hlasitěji, hlasitěji a ještě hlasitěji! Nebo naopak tišeji, tišeji, tišeji! Dalším častým vyjádřením dynamiky je „crescendo“ a jeho protějšek, „decrescendo“. Takzvané vidlice jsou vizuálním vyjádřením postupné změny hlasitosti a vypadají jako protažená znaménka „<“ a „>“.- Crescendo postupně zesiluje a decrescendo naopak zeslabuje hlasitost. Jak si můžete všimnout, otevřený konec vidlice je hlasitější a uzavřený naopak tišší. Když například máte hrát od forte po piana, bude tato dynamika vyznačena f', po němž přijde protažené ">" a nakonec 'p'.
Reklama
Tipy
- Cvičte čtení not se svým nástrojem. Pokud hrajete na klavír, určitě už jste noty museli číst. Naopak ale spousta kytaristů se hře učí poslechem, aniž by četli noty. Při učení se notám zapomeňte na to, co už umíte. Nejdřív se naučte číst a pak teprve jamujte!
- Cvičte v klidu. Nejlepší je začít s klavírem, protože pokud cvičíte, hra na klavír je docela snadná. Pokud klavír nemáte, můžete zkusit virtuální klavír na internetu. Jakmile vám to půjde, můžete přejt k dalším nástrojům! Snad vám to pomůže.
- Najděte si noty k písničkám, které se vám líbí. V knihovně nebo hudebninách určitě najdete stovky – ne-li tisíce – not se základní melodií a akordy ke svým oblíbeným písničkám. Během poslechu sledujte notovou linku a intuitivně snáz pochopíte, co čtete.
- Hlavně se snažte si hudbu užít. Pokud vás to nebude bavit, učení vám půjde ztuha.
- Procvičujte zpěv z listu. Nevadí, že možná nemáte dobrý hlas. Hlavní je, že si zvyknete „slyšet“, co vidíte na papíře.
- Opakování a důsledné cvičení je základ. Zapisujte si noty na kartičky nebo do notových sešitů. Tím si vytvoříte solidní základ pro čtení not.
- U klavíru si můžete zapamatovat následující mnemotechnické pomůcky: pravá ruka - „Elegantní Gazela Hrála Dlouho Fotbal“ (linky) a „Fešná Angelika Cestovala Evropou“ (mezery), levá ruka - „Gusta Hrabal Dolary F Americe“ (linky) a „Aleš Cíleně Explodoval Granát“ (mezery).
- Rozhodně se hodí umět číst jak solmizační slabiky, tak notaci. Solmizace vám i v budoucnu přijde vhod a pro začátek si ji zapamatujete snáze než noty.
- IMSLP nabízí veliký veřejný archiv hudebních nahrávek a not. Doproučujeme vám projít si seznam skladatelů a skladeb a číst noty ke skladbě, kterou posloucháte.
- Buďtě trpěliví. Stejně jako když se učíte nový jazyk, čtení not nějakou dobu trvá. Ať už se učíte ale cokoli, vždycky platí, že čím víc to procvičujete, tím je to snazší a tím víc vám to půjde.
- Pokud máte svůj notový part, ale všechny noty si ještě nepamatujete, můžete začít tím, že si pod každou notu napíšete její písmeno. Nedělejte to ale moc často, abyste si postupně byli schopni noty zapamatovat.
- Noty, se kterými se nejčastěji setkáte, jsou čtvrťová nota (jedna doba), osminová (půlka doby) a půlová nota (dvě doby).
Reklama
Varování
- Učit se číst noty může trvat celý život. Jděte na to zvolna!
Reklama
Reference
- Music Notation by Gardner Read
- "Harmony by Walter Piston
- Harper Dictionary of Music by Christine Ammer
- Jazz Harmony by Andy Jaffe
- Berklee College of Music
Pomohl vám tento článek?
⚠️ Disclaimer:
Content from Wiki How Čeština language website. Text is available under the Creative Commons Attribution-Share Alike License; additional terms may apply.
Wiki How does not encourage the violation of any laws, and cannot be responsible for any violations of such laws, should you link to this domain, or use, reproduce, or republish the information contained herein.
- - A few of these subjects are frequently censored by educational, governmental, corporate, parental and other filtering schemes.
- - Some articles may contain names, images, artworks or descriptions of events that some cultures restrict access to
- - Please note: Wiki How does not give you opinion about the law, or advice about medical. If you need specific advice (for example, medical, legal, financial or risk management), please seek a professional who is licensed or knowledgeable in that area.
- - Readers should not judge the importance of topics based on their coverage on Wiki How, nor think a topic is important just because it is the subject of a Wiki article.
Reklama
